Déclinaison / Conjugueur latin
| SINGULIER |
| Nom. | improvidus |
| Gen. | improvidi |
| Dat. | improvido |
| Acc. | improvidum |
| Abl. | improvido |
| Voc. | improvide |
| PLURIEL |
| Nom. | improvidi |
| Gen. | improvidōrum |
| Dat. | improvidis |
| Acc. | improvidos |
| Abl. | improvidis |
| Voc. | improvidi |
| SINGULIER |
| Nom. | improvidă |
| Gen. | improvidae |
| Dat. | improvidae |
| Acc. | improvidam |
| Abl. | improvidā |
| Voc. | improvidă |
| PLURIEL |
| Nom. | improvidae |
| Gen. | improvidārum |
| Dat. | improvidis |
| Acc. | improvidas |
| Abl. | improvidis |
| Voc. | improvidae |
| SINGULIER |
| Nom. | improvidum |
| Gen. | improvidi |
| Dat. | improvido |
| Acc. | improvidum |
| Abl. | improvido |
| Voc. | improvidum |
| PLURIEL |
| Nom. | improvida |
| Gen. | improvidōrum |
| Dat. | improvidis |
| Acc. | improvida |
| Abl. | improvidis | |