Déclinaison / Conjugueur latin
| SINGULIER |
| Nom. | improvisus |
| Gen. | improvisi |
| Dat. | improviso |
| Acc. | improvisum |
| Abl. | improviso |
| Voc. | improvise |
| PLURIEL |
| Nom. | improvisi |
| Gen. | improvisōrum |
| Dat. | improvisis |
| Acc. | improvisos |
| Abl. | improvisis |
| Voc. | improvisi |
| SINGULIER |
| Nom. | improvisă |
| Gen. | improvisae |
| Dat. | improvisae |
| Acc. | improvisam |
| Abl. | improvisā |
| Voc. | improvisă |
| PLURIEL |
| Nom. | improvisae |
| Gen. | improvisārum |
| Dat. | improvisis |
| Acc. | improvisas |
| Abl. | improvisis |
| Voc. | improvisae |
| SINGULIER |
| Nom. | improvisum |
| Gen. | improvisi |
| Dat. | improviso |
| Acc. | improvisum |
| Abl. | improviso |
| Voc. | improvisum |
| PLURIEL |
| Nom. | improvisa |
| Gen. | improvisōrum |
| Dat. | improvisis |
| Acc. | improvisa |
| Abl. | improvisis | |