Déclinaison / Conjugueur latin
| SINGULIER |
| Nom. | improbulus |
| Gen. | improbuli |
| Dat. | improbulo |
| Acc. | improbulum |
| Abl. | improbulo |
| Voc. | improbule |
| PLURIEL |
| Nom. | improbuli |
| Gen. | improbulōrum |
| Dat. | improbulis |
| Acc. | improbulos |
| Abl. | improbulis |
| Voc. | improbuli |
| SINGULIER |
| Nom. | improbulă |
| Gen. | improbulae |
| Dat. | improbulae |
| Acc. | improbulam |
| Abl. | improbulā |
| Voc. | improbulă |
| PLURIEL |
| Nom. | improbulae |
| Gen. | improbulārum |
| Dat. | improbulis |
| Acc. | improbulas |
| Abl. | improbulis |
| Voc. | improbulae |
| SINGULIER |
| Nom. | improbulum |
| Gen. | improbuli |
| Dat. | improbulo |
| Acc. | improbulum |
| Abl. | improbulo |
| Voc. | improbulum |
| PLURIEL |
| Nom. | improbula |
| Gen. | improbulōrum |
| Dat. | improbulis |
| Acc. | improbula |
| Abl. | improbulis | |